Исходная форма: употеть

Словарная информация: св нп 1а

Морфологическая характеристика: act. inf.



Infinitive: употе'ть

Active voice

Present/future tense

SingularPlural
1 personупоте'юупоте'ем
2 personупоте'ешьупоте'ете
3 personупоте'етупоте'ют

Past tense

MasculineFeminineNeutralPlural
употе'лупоте'лаупоте'лоупоте'ли



Gerund: употе'вши//употе'в

Imperative

SingularPlural
употе'йупоте'йте

Past participle

MasculineFeminineNeutralPlural
Nominativeупоте'вшийупоте'вшаяупоте'вшееупоте'вшие
Genitiveупоте'вшегоупоте'вшейупоте'вшегоупоте'вших
Dativeупоте'вшемуупоте'вшейупоте'вшемуупоте'вшим
Accusative inanimateупоте'вшийупоте'вшуюупоте'вшееупоте'вшие
Accusative animateупоте'вшегоупоте'вшуюупоте'вшееупоте'вших
Instrumentalупоте'вшимупоте'вшей, употе'вшеюупоте'вшимупоте'вшими
Locativeупоте'вшемупоте'вшейупоте'вшемупоте'вших